Historie školy
Vznik školy lze klást do poloviny 17. století. V nejstarší sopotnické matrice je uvedeno, že 19. března 1686 zemřel Josef Mazánek, který byl po čtyřicet let sopotnickým kantorem. To by znamenalo, že škola v Sopotnici existuje nejméně od roku 1646.
Původní školní budova stála na místě dnešního statku č. p. 119 (u hřiště) a byla popisována jako malé dřevěné stavení. Navštěvovaly ji děti ze Sopotnice, České Rybné, Potštejna i Záměle. Někdy jich bylo tolik, že výuka probíhala „na směny“ nebo děti seděly na zemi. Za svůj vznik vděčila Františku Karlu, hraběti Zárubovi z Hustířan, který škole poskytl také zahradu a pole.
Roku 1840 byla jednotřídka rozšířena na dvoutřídku, roku 1874 přibyla třetí třída, za deset let, roku 1884, čtvrtá a v roce začátku první světové války pátá postupná třída.
Rokem 1864 skončila feudální organizace školy. Potštejnská hraběnka Alžběta Dobřenská z Dobřenic, rozená Harbuval-Chamaré, se zřekla patronátu nad školou a předala ji do správy obci. V roce 1869 navíc skončil církevní dozor nad školami a přešel plně na stát.
19. května 1878 byl položen základní kámen k nové školní budově. Plány vytvořil ústecký architekt ing. Jan Novák a stavbu vedl choceňský stavitel Konrád Havlíček.
Již v září toho roku do školy nastoupilo 312 žáků.
Umístění blízko silnice mělo projíždějícím prezentovat, jak zdejší občané dbají na vzdělání mládeže. Z někdejšího hrdého místa se ale postupem let stala velká komplikace, vzhledem k obrovskému nárůstu dopravního ruchu.
Někdy v roce 1934 začali občané pomýšlet na zřízení tzv. měšťanky. Jejich snahy ale došly naplnění až po druhé světové válce, roku 1946. Dramatická vyjednávání komplikoval fakt, že Sopotnice se nacházela na hranici tří okresů a o měšťanku měly zájem i České Libchavy, Bohousová, Potštejn a Malá Lhota. Nicméně nejúspěšnější byla Sopotnice.
Měnily se požadavky na výuku, školní prostory postupně přestávaly stačit a plány na výstavbu nové školy nebyly nikdy naplněny. Některé třídy bývaly rozsunuty porůznu, např. na poště, tam je dnes školní družina, a na faře, kde se stále vyučuje.
Došlo na skromnější variantu, přístavbu. V letech 1967 – 1969 byla k zadní části budovy přistavěna jedna třída, v patře pak učebna uzpůsobená k laboratorním pokusům, dva kabinety a šatna. Na půdě vznikla dílna pro pracovní vyučování a kabinet. Bylo vybudováno nové sociální zařízení a zřízeno ústřední topení. Zároveň byla vyměněna okna a pořízena nová fasáda.
Nedošlo však na stále odkládané plány k vybudování tělocvičny, která byla vytvořena v někdejší učebně, kde je dosud.
V posledních letech prošla škola velkými a nezbytnými zásahy, např. plynové vytápění, elektrické rozvody, nová střecha, oprava schodiště před hlavními dveřmi. Dále kompletní zateplení budovy, výměna oken a dveří.
Kromě vyučování sloužila škola i jako prostory pro obecní knihovnu, ke schůzím společenských organizací, kancelář organizace pochodu Přes tři hrady, jako volební místnost nebo k výstavám. Dnes zajišťuje některé kroužky pro veřejnost nebo slouží pro sportovní vyžití.