Mohlo by vás zajímat...

Integrace

Co to znamená integrace žáků?

Integrovaný žák, je žák, který navštívil nebo navštíví školské poradenské zařízení PPP a přinese do školy zprávu, ve které je doporučení k integraci a k vypracování individuálního vzdělávacího plánu (IVP).

Důvodem pro integraci jsou především tzv. specifické poruchy učení (SPU) - dyslexie, dysgrafie atd.
Problémem stále zůstává to, že mnoho rodičů zapomíná na platnost zpráv, opomíjí doporučení z porady - doporučené termíny kontrolních vyšetření atd. Rodičům připomínáme, že termíny kontrolních vyšetření si hlídají sami a podle nich své dítě k novému vyšetření objednávají.
Pokud ve škole nemáme platnou zprávu s doporučením k integraci, nemůžeme vaše dítě integrovat (tzn. přihlížet k prokázaným poruchám učení a tím i k úlevám při výuce.)

Povinností rodičů integrovaných žáků je nejenom vyzvednout zprávu z poradny a předat ji škole, ale je nezbytně nutná i úzká spolupráce se školou, dohled ze strany rodiny nad pečlivou domácí přípravou na vyučování a neopomíjet doporučení z poradny o tom, jak s dítětem pracovat i doma.
Podpis rodičů na individuálním vzdělávacím plánu je také velmi důležitý, neboť zákonný zástupce žáka tím potvrzuje nejenom souhlas s vypracováním IVP, ale i souhlas s tím, jak se bude rodina podílet na kompenzaci SPU.

Děti s IVP

Vážení rodiče
jakmile bude vytvořen individuální plán pro Vaše dítě, pozveme si Vás do školy k jeho podpisu a k sepsání Vašeho podílu na IVP.
Pokud má být individuální plán efektivní, je potřeba spolupráce všech (tj. učitelů, asistentů pedagoga, výchovného poradce, rodičů, žáka). Zároveň žák musí docházet na nápravu SPU, aby byl tento plán naplňován (pokud žák dochází na nápravu SPU jinam /PPP.. apod./ musí být o tom škola informována - zaznamenáno v individuálním plánu.

Specifické vývojové poruchy učení,chování a řeči

Mohou být způsobeny genetickým dědictvím, úrazem, nejčastěji však lehkou mozkovou dysfunkcí - což je drobné poškození tkáně mozku ve fázi vývoje a zrání, které způsobilo malé odchylky od správné funkce mozku, přičemž ale není ovlivněna celková schopnost organismu, inteligence, ale jen specifické schopnosti v oblasti motoriky, vnímání, myšlení a jednání. Poškození mohlo vzniknou mnoha způsoby - infekcí během těhotenství matky, těžkým nebo předčasným porodem, těžším onemocněním novorozence nebo úrazem hlavy.

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Jde o výrazný nepoměr mezi sníženou školní výkonností a dobrou rovní rozumových schopností. Nápadně nerovnoměrný vývoj různých složek osobnosti - oslabení různých specifických schopností. Žáci nemohou dohnat doma to, co ve škole zameškali. Poruchy pozornosti, rychlá unavitelnost pozornosti, labilita, ukvapené jednání, překotnost reakcí. Žáci s průměrnou i nadprůměrnou úrovní nadání a schopností mají špatný prospěch z jednoho nebo více předmětů, kde se hodnocení vymyká z celkové klasifikace.

Obtíže při vytváření základních pracovních návyků - problémy se samostatným oblékáním, stolováním, udržováním čistoty. Žáci se nedovedou soustředit, každý podnět odvádí jejich pozornost, rychle narůstá únava pozornosti. Jsou v neustálém pohybu, jednají živelně, reagují překotně, neúměrně, střídají se rychle různé nálady, kolísá duševní výkonnost. Chybí vytrvalost, schopnost cílevědomé soustředěné činnosti, nelze klást dlouhodobé cíle. Nedodržují pravidla chování, nedovedou spolupracovat, podřídit se autoritě, jsou familiární. Poznání vlastní neschopnosti a neúspěšnosti vytváří u žáků složité konfliktní situace, které řeší agresivitou, únikem do nemoci, záškoláctvím, denním sněním, odmítáním samostatnosti a záměrným snižováním se na úroveň menších dětí. Poruchy se nejvíce projevují po vstupu do školy. Ve vyšších ročnících vlivem dozrávání nervové soustavy potíže postupně mizí.

Výskyt

Četnost výskytu je obtížné určit, údaje různých autorů kolísají mezi 2-20 % celé školní populace, učitelé I.stupně udávají 10-20%, ze zaostávajících žáků je takto postiženo asi 20%.

Vhodné způsoby práce

Uvědomit si, že jde o zdravotně znevýhodněného žáka a že je mimo rámec jeho schopností, aby se choval bez pomoci jiným způsobem.
Nedávat takto znevýhodněnému žákovi najevo jeho nedostatek, dát mu vyniknout v těch oblastech, kde se porucha neprojevuje. Diagnostikovat poruchu - odborníky v poradnách. S jejich výsledky seznámit všechny vyučující žáka, se zásadami odlišného hodnocení a klasifikace. Nevytvářet situace, kde bude žák stále selhávat.Výkony hodnotit s ohledem na jeho možnosti, ne na běžnou normu. Nešetřit pochvalou. Žák musí zažívat úspěchy. Učit způsobem "málo a často", dlouhodobá zátěž je nevhodná. Nepomáhá doučování, prodloužení doby učení, mnohonásobné čtení nebo psaní. Vyvarovat se negativních projevů vůči žákovi, netrestat za projevy choroby, neobviňovat z lenosti, nespěchat, nevyvíjet nátlak.

Zkratky:

LMD – lehká mozková dysfunkce

je souhrnné označení řady projevů žáka,podstatou jsou strukturální změny centrální nervové soustavy, které se odchylují od běžné normy a jeví se jako nezvyklé a zvláštní. Charakteristický je nerovnoměrný vývoj intelektových schopností, nápadnosti a poruchy v dynamice psychických procesů, hyperaktivita nebo naopak hypoaktivita, nesoustředěnost, snadná unavitelnost, impulzivita, výkyvy nálad a duševní výkonnosti, tělesná neobratnost, poruchy vnímání aj. Příčiny vzniku LMD nejsou zatím zcela objasněny. V důsledku LMD pak mohou vznikat poruchy učení.

Pojmy ADHD/ADD jsou novější a zavádějí se proto, že přesněji vystihují stav žáka, jež má při učení určité potíže. V zásadě odpovídají pojmu LMD.

ADD (Attention Deficif Disorders)
syndrom nedostatečné koncentrace pozornosti bez hyperaktivity, dominantním znakem je nepozornost.

ADHD (Attention Deficit Hyperactive Disorder)
hyperaktivita s poruchou pozornosti je onemocnění,objevující se u některých dětí v prvních letech života,může přetrvat až do dospělosti, znesnadňuje jedincům kontrolu chování a někdy je doprovázeno dalšími symptomy
• nepozornost
• motorický neklid
• impulzivní chování
Aby se porucha pozornosti mohla kvalifikovat jako ADHD/ADD, musí být patrný výrazný rozpor mezi intelektuálními možnostmi dítěte a jeho školní výkonností. Výskyt dané poruchy v populaci je obtížné stanovit – odborná literatura uvádí, že s příznaky poruchy označované jako ADHD (resp. LMD ) se můžeme setkat zhruba u 20 % chlapecké a u 8 % dívčí populace (před pubertou).
Děti a žáci s ADHD mohou mít další přidružené problémy – s učením, s navazováním přátelství, doma v rámci rodiny. Jsou nadměrně živé, upovídané, ale opravdu lišit se začnou až ve škole, kde nevydrží na místě, nedokážou soustředěně pracovat jako ostatní vrstevníci, vyrušují, vykřikují, nedokážou ovládnout své emoce, jednají impulzivně, tedy bez domýšlení důsledků, nejsou schopny organizace práce, plánování. Učení je pro ně tedy nesmírně náročné. Nesoustředěnost jim znesnadňuje osvojení si některých motorických dovedností, jako je třeba plavání, jízda na kole. Mívají potíže s respektováním společenských pravidel, což jim komplikuje navázat kamarádské vztahy.

SPU – specifické poruchy učení projevující se při osvojování čtení, psaní, počítání i

ostatních dovedností. Odborná literatura uvádí tyto typy:

• DYSLEXIE (specifická porucha čtení, dle odhadů trpí poruchou 15 % populace)
• DYSGRAFIE (specifická porucha psaní)
• DYSORTOGRAFIE (specifická porucha pravopisu)
• DYSKALKULIE (specifická porucha matematických schopností)
• DYSPINXIE (specifická porucha kresebných dovedností)
• DYSMÚZIE (specifická porucha hudebních dovedností)
• DYSPRAXIE (specifická porucha obratnosti, motoriky)

Poslední tři pojmy se vyskytují podstatně méně často, ačkoliv právě dyspraxie je pojem, který si na základě stále přesnějších diagnóz dnes vymezuje své místo mezi poruchami učení a chování.Někdy se setkáme se zkratkou SPUCH – specifické poruchy učení a chování.
Předpona DYS zde znamená špatně fungující, dysfunkce je funkce narušená nebo neúplně vyvinutá.

Typy poruch :
a) poruchy učení
• DYSLEXIE (porucha čtení)
• DYSGRAFIE (porucha psaní)
• DYSORTOGRAFIE (porucha pravopisu)
• DYSKALKULIE (porucha matematických schopností)
• DYSPINXIE (porucha kreslení)
• DYSPRAXIE (porucha motoriky)
• DYSMÚZIE (porucha hudebních schopností)
b) poruchy řeči
• DYSFÁZIE (vývojová nemluvnost)
• DYSLÁLIE (porucha výslovnosti, patlavost)
• DYSARTRIE (porucha výslovnosti)
• KOKTAVOST
• NEUROTICKÝ MUTISMUS
c) poruchy chování
• HYPERAKTIVITA (nadměrná aktivita, instabilita)
• HYPOAKTIVITA (utlumená aktivita)

Opakovaný výskyt některých z dále uvedených obtíží u žáka by mělo učiteli signalizovat pravděpodobnou přítomnost některých z vývojových poruch učení. Konečná diagnóza však přísluší odbornému pracovišti, které vyloučí záměnu s jinými možnými příčinami obtíží (vada zraku, sluchu, nižší rozumové schopnosti, změna zdravotního stavu…) a navrhne další postuppráce s takto diagnostikovaným žákem.

Dyslexie – porucha učení

a) nesprávně vžitý název pro všechny specifické vývojové poruchy učení
b) jedná se však o vývojovou poruchou ČTENÍ

Možné příznaky, projevy, charakteristika
Je to neschopnost číst, porozumět a interpretovat psané slovo. Je to nejčastěji se vyskytující dysfunkce a také nejzávažnější. Bývá spojena s dalšími poruchami tak úzce, že se hovoří často o jediné poruše.Ve svých důsledcích postihuje celou osobnost. Neschopnost naučit se číst, osvojovat si poznatky může být příčinou neprospěchu ve všech předmětech, hlavně pak ve vyšších ročnících.

Žák nechápe smysl přečteného slova, čte nepřesně, hádá z částí slov,domýšlí z kontextu. Nepoznává všechna písmena, vynechává je nebo přidává, je nejistý. Zaměňuje písmena zrcadlově souměrná nebo podobná, "b-d-p" nebo "t-j", zvukově nebo funkčně podobná, pořadí písmen, slabik.
Někdy čte slova správně, ale nechápe jejich obsah, nebo je čte nesprávně a nepřijde na to, i když přečtená věta nedává smysl. Narušená schopnost orientace - čte v opačném směru-"kos" místo "sok","tašky - šátky". Není schopen dát do vztahu napsané a vyslovené slovo.Obtížně rozlišuje sluchem i výslovností tvrdé a měkké slabiky. Hádá slova podle smyslu textu.
Při čtení přeskakuje text, vracíse ,čte dvakrát - jednou pro sebe, jednou nahlas, protahuje konce slov, dělá velké odmlky mezi slovy. Při čtení dává najevo námahu, napětí, nejistotu, vzrušení.
Možné průvodní jevy
S poruchou souvisejí různé citové problémy a poruchy. Potíže s učením se promítají do negativního vztahu ke škole, k učiteli, spolužákům, zvláště pokud je žák vystaven posměchu. Objevují se poruchy sebevědomí, snižuje se zájem o práci. Tyto sekundární poruchy pak často nedovolí žákovi uplatnit ani tu dávku schopností, které mu zůstaly a výsledky jeho práce jsou slabší, než je v jeho možnostech. Čím těžší je porucha, tím častěji se k ní připojují další poruchy.
Vhodné způsoby práce
Metody nápravy jsou pro dyslexii velmi dobře zpracovány - metody se opírají většinou o zavádění více smyslů do výuky - obtahování písmen a slov, čtení pomocí okének, práce se skládací abecedou, barevné odlišování písmen,slabičné čtení,cvičení očních pohybů, logopedická péče.Volit převážně ústní zkoušení, umožnit tiché čtení - přiměřeně snížit množství čteného i psaného textu.

Dysgrafie – porucha psaní

Možné příznaky, projevy, charakteristika
Porucha psaní písmen, slov a vět. Chyby, které žák dělá při psaní, jsou analogické těm,které dělá dyslektik při čtení: píše jiná písmena, chybuje v orientaci "vpravo-vlevo", píše zrcadlově převrácená písmena nebo zrcadlově uspořádá pořadí písmen, vynechává písmena i slabiky, interpunkci.Písmena deformuje,neumí napodobit jejich tvary,nepamatuje si je. Psaní je výjimečně pomalé,dítě velmi unavuje. Při psaní je patrné napětí, držení psacích potřeb je křečovité, toporné. Dítě není schopno udržet rovný řádek. Písmo má někdy zcela zvláštní charakter - ne proto, že by trpělo poruchou motoriky, ale proto, že si neví s tvary písmen rady. Psaní není automatizováno až do vyšších ročníků.
Možné průvodní jevy
Opožděné zrání grafických schopností mozku.
Vhodné způsoby práce
Cvičení mají být krátká,ale pravidelná.Naprosto nepomůže dlouhodobé psaní nebo přepisování za trest - kvalita psaní zůstane stejná.

Dysortografie – porucha pravopisu

Možné příznaky, projevy, charakteristika
Dysortografie je narušená schopnost osvojit si a uplatňovat pravopisná pravidla při psaní. Bývá tak úzce spojena s dyslexií, že někdy není mezi těmito poruchami rozlišováno. Dítě zaměňuje písmena, která jsou si sice artikulačně a zvukově vzdálená, ale jsou si podobná opticky -" b" a "d". Tato záměna se ale projevuje jen u diktátů, opisování textu je bez problémů. Příčinou je nedokonalé zrakové rozlišení tvarů, kterého se žák dopouští při čtení. Zaměňuje velká a malá písmena, "i" a "y", "s" a "z", vynechává interpunkci, slabiky, komolí slova, píše velká písmena tam, kam nepatří.
Porucha má spojitost s nedostatky ve sluchovém vnímání, žák píše tak jak slyší, takže může zaměňovat podobně znějící písmena. Základní obtíž je v nedokonalé analýze slov. Žák komolí souhlásky a řadu hlásek úplně vynechává, jako by je neslyšel. Při poslechu se řídí jen hláskami nejvýraznějšími. Ve své řeči řadu hlásek vyslovuje neutrálně, neurčitě a stejně tak je pak píše.
U žáků hyperaktivních je psaní velmi rychlé,jsou s napsáním hotovi dřív, než si cokoli stačí rozmyslet. Naopak žáci s utlumenou aktivitou jsou velmi pomalí jak při vlastním psaní, tak při hledání správných tvarů písmen v paměti.
Grafická stránka procesu psaní zabírá tolik jejich pozornosti, že je opomíjena kontrola obsahu psaného textu.Problémy činí vybavit si podobu písmen, takže se zvětšuje zaostávání v rychlosti psaní. Důsledkem je vypouštění hlásek i slabik - aby stačil text napsat.

Dyskalkulie – porucha matematických schopností

Možné příznaky, projevy, charakteristika
Je to obdoba dyslexie v oblasti matematiky. Dítě se nemůže naučit počítat, i když po intelektové stránce učivu stačí.Dyskalkulie může postihovat všechny, nebo jen některé matematické funkce.Nejčastěji žák není schopen pochopit symbolickou povahu čísla, lpí nepřiměřeně na názorných představách.Neumí slovně označit ukázaný počet předmětů, nebo na prstech ukázat slovně udaný počet, zapsat jej číslicí, nebo opačně - přečíst číslicí zapsaný počet. Problémy činí odhadování počtu, porovnávání skupin předmětů - určovat, čeho je víc.
Neumí odříkat řady číslic - sudé, liché,pozpátku. Někdy je narušená schopnost psát matematické symboly - zaměňuje symboly "+,-,x,:", čte 12 jako 21, velká čísla 12345 jako 123 a 45. Může být narušena schopnost provádět matematické operace - přetrvává počítání na prstech,místo násobení 3 krát 5 sečítá 5+5+5. Často vynechává nuly, deformuje při psaní číslice.
Možné průvodní jevy
Je příčinou selhávání v předmětech, kde se využívá matematika.
Vyskytuje se méně často než dyslexie, obtížně se odlišuje od snížených schopností žáka v důsledku školní nezralosti, zanedbanosti či celkově snížených rozumových schopností.
Vhodné způsoby práce
Speciální nápravné metody jsou pro tuto poruchu propracovány jen málo. Je třeba uplatňovat co nejvíce zásadu názornosti, používat co nejvíce pomůcek a didaktické techniky - rozličné způsoby práce. Často měnit rytmus práce, náplň, zařazovat oddechové části.

Dyspinxie – porucha kreslení

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Výrazně se zde projevuje spojitost poruch. Žák,které není schopný naučit se psát,nemůže být ani dobrým kreslířem. Tato porucha je nejčastějším příznakem lehkých mozkových dysfunkcí, při zjišťování dysfunkcí se používají nejvíce kresebné testy.Postihuje jak složku vizuální (neschopnost napodobit předlohu), tak motorickou (neobratnost). Držení kreslicích potřeb je křečovité a neobratné , tahy jsou tvrdé a nejisté.Takto postižený žák nedovede graficky znázornit svoji představu, přenést trojrozměrnou představu na dvojrozměrný papír. Kresba má nízkou, primitivní úroveň, odpovídající věkově mladším dětem. Tvary jsou nedokonalé.Nápadná disproporce jednotlivých částí těla kreslených postav, připojení jednotlivých částí na špatném místě, opomenutí podstatných detailů, bizarní tvary, používání geometrických tvarů, obliba techniky vyčmárání detailu, nápadná poloha postavy v prostoru, obtíže s členěním plochy papíru.

Možné průvodní jevy
Porucha se nevyskytuje většinou sama, ale ve spojitosti s jinými poruchami.
Vhodné způsoby práce
Náprava spočívá v cvičeních jemné motoriky a nácviku koordinace pohybů se zrakem.

Dyspraxie – porucha motoriky

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Snížená schopnost vykonávat běžné tělesné úkony, tělesná cvičení, manipulovat s předměty, sportovat. Obtíže v motorice jsou u lehkých mozkových dysfunkcí typické, u dyspraxie jsou zvlášť výrazné. Snížená obratnost se projevuje ve všech tělesných pohybech a v manipulaci s předměty - příborem, tkaničkami, psacími potřebami, zapínání oděvu,... Žák je schopen osvojit si a provádět dílčí pohyby,ale nemůže je skloubit ve složitější harmonický celek. Vázne vytváření automatizovaných pohybů. Tělesné úsilí je doprovázeno mimovolnými, nechtěnými pohyby trupu, končetin, žák si "pomáhá" jazykem. I velmi jednoduché pracovní úkony jsou doprovázeny zvýšeným svalovým napětím. Navíc jsou pracovní výkony nerovnoměrné, žák si neumí zorganizovat vlastní činnost. K charakteristice také patří slabší pohybová paměť - neumí zopakovat gesta a pracovní pohyby. Takto postižení žáci mají menší zájem o manuální práci.Je u nich nebezpečí častějších úrazů. Porucha může přetrvávat až do dospělosti,takže postižený nikdy dobře nezvládne složité činnosti předpokládající automatizaci celého systému pohybů - například řídit auto, lyžovat.

Možné průvodní jevy

Největší problémy mají při psaní, pracovním vyučování,výtvarné výchově, při laboratorních pracích. Kresba na nízké úrovni. Poruchy sebevědomí - ve věku školní docházky se žáci navzájem hodnotí podle obratnosti, zručnosti, úspěchů ve sportech a proto jsou zvláště takto postižení žáci terčem posměchu.

Vhodné způsoby práce

Často měnit pracovní rytmus,náplň práce, umožňovat častý odpočinek. Hodnotit jen výkon, který žák stačil odvést, nesrovnávat s jinými dětmi ani co do kvality práce, ani co do množství.Neusilovat o složité automatizované komplexy pohybů, naopak snažit se jednotlivé činnosti rozfázovat. Prostřednictvím pracovní činnosti, především fyzické práce, se dyspraxie i jiné poruchy do jisté míry upravují, zlepšuje se celková činnost nervové soustavy.

Dysmúzie – porucha schopností v oblasti hudby

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Může být porušen smysl pro rytmus,pro tóny, schopnost převést hudební vjemy do emocí, schopnost hudbu reprodukovat.Může být narušena celková úroveň schopností pro hudbu a tím je snížen celkový zájem o ni, nebo schopnost projevovat se hudebně např. zpěvem, nebo narušení motoriky či hudebního sluchu. Konkrétně může jít o nesprávné určování výšky tónu, nesprávnou reprodukci tónů a melodií bez uvědomování si chyb,problémy s určováním známých melodií a určováním chyb v hudební produkci jiných. Těžkosti s určením hudebních nástrojů podle zvuku, absence smyslu pro rytmus, neschopnost naučit se číst noty, špatná manipulace s hudebními nástroji, s nimiž je průměrné dítě schopno zacházet.

Možné průvodní jevy

Psychologické problémy -ochuzení o příjemné estetické prožitky a také o jednu z forem mezilidské komunikace. Porucha se vyskytuje velmi často izolovaně,bez přítomnosti jiných poruch. Dá se celkem snadno rozpoznat.

Vhodné způsoby práce

Orffova metoda. Tělesné cvičení s hudbou, dechová cvičení.Rozpoznávání síly, výšky a barvy tónu spojit s grafickým záznamem nebo motorickým projevem.

Porucha řeči – vývojová nemluvnost, alálie

Možné příznaky, projevy, charakteristika
Ztráta schopnosti mluvit, dorozumívat se řečí. Omezená slovní zásoba, primitivní stavba vět, těžkosti při vyslovování. Komolení slov, záměny hlásek nebo nahrazování hlásek jinými, neodpovídajícími, takže vznikají věty beze smyslu,bez zájmen, spojek,s chybami ve skloňování, časování. Někdy žák dokáže řeči rozumět a nemá porušenu pohyblivost řečových orgánů, ale není schopen ovládat tak, aby vyslovoval hlásky, slabiky, slova. Někdy je to opačně – žák má zachovánu schopnost mluvit, ale řeči nerozumí (slovní hluchota). Porucha je velmi vzácná.

Porucha řeči – výslovnosti – patlavost

Možné příznaky, projevy, charakteristika
Vadná výslovnost jedné nebo více hlásek. Na začátku školní docházky je výskyt značný - asi u 25 % dětí, ve vyšších ročnících klesá pod 15%. Porucha neovlivňuje kvalitu čtení pro pochopení.

Dysartrie – porucha řeči – výslovnosti

Možné příznaky, projevy, charakteristika
Porucha výslovnosti všech hlásek, porucha artikulace, artikulační neobratnost.Jednoduchá slova žák dokáže vyslovovat bez obtíží, ale vázne na slovech dlouhých nebo složitých. Řeč je pomalá, těžkopádná.
Možné průvodní jevy
Provázejí zpravidla dětskou obrnu. Vada se může výrazněji projevit v pravopisu, protože dítě píše jak vyslovuje - zaměňuje "s" a "c", "di, ti,ni" a "dy,ty,ny".
Vhodné způsoby práce
Neučit se podle ústního projevu učitele, nečíst nahlas,ale pro sebe.Co nejvčasnější rehabilitace u odborných lékařů. Na rozvoj řeči kladně působí rozvoj motoriky,pohybová cvičení. Ohleduplnost při zkoušení.

Koktavost

Neuróza projevující se v řeči. Narušuje jen hlasité čtení, ne tiché   čtení pro porozumění textu.
Neurotický mutismus
Neurotické zábrany žákovi nedovolí, aby mluvil, četl, případně   psal v náročných společenských situacích, na veřejnosti nebo   v přítomnosti nějaké autoritativní osoby nebo dospělé osoby vůbec.
Vhodné způsoby práce
Zajistit klidné prostředí a zjistit příčinu neuróz. Zkoušení písemné   nebo mimo třídu.

Hyperaktivita – porucha chování – nadměrná aktivita, instabilita

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Celkový neklid, nadbytek tělesných pohybů,impulsivnost,zbrklost,reakce bez rozmyslu, agresivita. Neschopnost soustředit se trvale na výklad i na vlastní práci. Žák je málo vytrvalý, snadno se unaví, není schopen klidně sedět, vstává, kleká si, válí se pod lavicí, přechází, opouští vlastní práci. Jedná bez zábran, často u něj propuká hněv, zlost. Špatně se začleňuje do kolektivní činnosti, ve společnosti často selhává. Náchylnost k neurotickým projevům a k častějšímu porušování školního řádu.

Možné průvodní jevy

Největší výskyt je kolem 7. roku života, chlapci trpí poruchou asi dvakrát častěji než děvčata. Výskyt je odhadován asi na 4% v celé školní populaci, ve druhé třídě však tvoří až 10 %.Asi 40% všech návrhů na vyšetření v poradně je dáno touto poruchou.

Vhodné způsoby práce

Preventivně umožňovat dostatek pohybu i v hodinách, pověřovat různými činnostmi - rozdávat sešity, mýt tabuli,nosit pomůcky. Žák by měl mít ve svém okolí co nejméně rušivých podnětů - měl by sedět v první lavici, zde však ruší ostatní. Proto jej posadíme samotného do poslední lavice,kde neruší a má možnost vstávat, přecházet.

Vhodné způsoby práce

Časté přestávky, cvičení s hudbou, netlumit pohybovou aktivitu. Nevynucujeme sliby o polepšení - žák sice dokáže rozlišit správné a nesprávné, ale pod tlakem obtíží není vždy schopen vyhovět.Velmi náročná je klasifikace chování - je nutno rozlišovat, zda se přestupků dopustil vlivem poruchy či ne.

Hypoaktivita – porucha chování – snížená, utlumená aktivita

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Pasivita, neprůbojnost, podprůměrná výkonnost, těžkopádnost, zdlouhavost reakcí. Neobratnost v hrubých i jemných pohybech, poruchy řeči, nedostatky v poslechu i rozhovoru, citová labilita - od plachosti až k jednání bez zábran.Nové a konfliktní situace nebo negativní reakci okolí řeší ještě výraznějším útlumem a netečností. Žáci jsou stejně neobratní jako jiné děti s lehkou mozkovou dysfunkcí, málo pohybliví, selhávají v úkolech, které jsou limitované. Myšlení je těžkopádné, málo nápadité, proto jsou tito žáci hodnocení jako líní nebo hloupí.Jde o poruchu s malým výskytem.

Možné průvodní jevy

Žákovo chování se učiteli jeví jako velmi provokativní. Žák je při některých činnostech velmi pomalý, někdy přestává pracovat.Zevnějškem přitom působí klidným dojmem, jako by neměl žádné problémy a při jakémkoli pokusu o urychlení činnosti se stahuje do sebe,přestává pracovat a nedává na sobě znát žádné pocity. Nereaguje.

Vhodné způsoby práce

Individuální tempo práce. Klidné pracovní prostředí. Tolerovat nižší pracovní výkon. Nenechat se vyprovokovat zdánlivě provokativním chováním, nezájmem, odmítáním komunikace. Nenaléhat, nenutit k rychlejšímu postupu, neosočovat z lenosti.

Pokyny a informace pro rodiče dětí s SPU

(jak pracovat se zprávou z vyšetření, co lze očekávat od školy, co škola očekává od vás)

1. U Vašeho dítěte byla diagnostikována specifická vývojová porucha učení. Zkráceně SPU.
2. Každé dítě má SPU jinak silnou, při odlišném nadání (aktuálním intelektovém výkonu), zasahující různé oblasti. Nelze vytvořit jeden fungující postup a přístup k výuce a ke kompenzaci obtíží. Proto je ke každému dítěti v rámci třídy přistupováno jinak a nelze se domáhat stejného přístupu,hodnocení atd. – jako má jiný žák s SPU ve stejné třídě.
3. Aby mohlo mít Vaše dítě dg.SPU, musí mít minimálně průměrné nadání (aktuální intelektový výkon). U dětí se slabším nadáním, se sice mohou objevovat podobné známky školní neúspěšnosti, jako u dětí s SPU, ale je to způsobeno právě slabým nadáním. Nelze pro ně ale žádat stejný přístup školy jako u žáků s SPU! Obtíže dítěte s SPU nesmějí být způsobené (vysvětlitelné) např. nedostatkem v přípravě na výuku (neplněním školních povinností, nepřipravováním se na výuku), nesprávným postupem při výuce (ze strany učitele – např. časté střídání vyučujících během roku, nekvalifikovaný zástup, atd.) nebo dlouhodobými absencemi dítěte. Dítě může mít výrazné obtíže, ale nemusí se jednat o SPU – nejčastěji jde o to, že do školy vstoupilo nezralé, bez odkladu školní docházky.
4. Jaký druh SPU Vaše dítě má je uvedeno ve zprávě v části „Závěr z vyšetření“
5. Základní typy SPU (zjednodušeně):
• dyslexie – porucha čtení (technika čtení, porozumění a vyprávění obsahu, důležitější je porozumění čtenému než technika čtení jako taková)
• dysortografie – porucha pravopisu (pravopis musí dítě umět teoreticky, neznalost pravidla neomlouvá!)
• dysgrafie – porucha grafické stránky písma (úprava, čitelnost, tvary písmen)
• dyspraxie – porucha motoriky (neobratnost)
• dyskalkulie – porucha v oblasti matematiky
• „rysy poruchy“, např. dyslektické rysy – pouze částečná porucha
• ADHD (dříve LMD) – porucha koncentrace pozornosti s hyperaktivitou
• ADD – porucha koncentrace pozornosti bez hyperaktivity (v některých zprávách je tím popisována např. i částečná porucha ve smyslu ADHD – takže se může objevit i hyperaktivita, ale přesnější by byl v tomto případě termín „rysy ADHD“)
6. Pokud má dítě SPU neznamená to, že získává nějakou výhodu či úlevu proti ostatním spolužákům! Má nárok na vyrovnání podmínek ve výuce, v porovnání s ostatními žáky bez SPU. Neměl by dostávat špatné známky za chyby způsobené poruchou. Ale neznamená to, že nesmí dostat pětku z diktátu, že dítě s SPU nesmí propadnout z Čj apod.! Učitel upraví zadání úkolu s ohledem na SPU, kterou Vaše dítě má a v případě, že i přesto nebude úkol splněn, může být klasifikace nedostatečná. Pokud neplní nic po celou dobu, může z daného předmětu propadnout – být klasifikován nedostatečně. Učitel může nechat zadání stejné, ale upraví hodnocení s ohledem na poruchu. Někteří učitelé klasifikují a hodnotí celé pololetí všechny žáky stejně, ale u spolupracujícího žáka s SPU na vysvědčení známku upraví – tento způsob však není pro dítě i jeho rodiče příliš motivující. Výběr však záleží jen na učiteli, PPP pouze doporučuje nejvhodnější přístup!
7. Proto rodiče musí zajistit:
• pro psaní diktátů – dítě musí umět pravidla pravopisu teoreticky (např. odříkat vyjmenovaná slova, vzory podstatných jmen, rozdělení vzorů rodu ženského, mužského, středního, rozdělení životnosti, vědět, kdy se píše „y“ a kdy „i“, pravidla pro psaní s/z, zdůvodnění použití t/d ve slově apod. – dle daného ročníku a dosud probrané látky), vhodné je s dítětem průběžně zpracovat přehledy pravidel pravopisu a mít je neustále k dispozici – zejména pro psaní úkolů a pro domácí nácvik, v praxi tedy znamená, že dítěti s dysortografií nebude počítána pravopisná chyba, pokud prokáže, že dané pravidlo teoreticky ovládá
• psaní slohových útvarů – dítě musí dodržet zadaný slohový útvar, neměly by mu být počítány pravopisné chyby – ale opět podle zásad uvedených pro psaní diktátů (neznalost pravidla neomlouvá), žáci s SPU se většinou neobratně vyjadřují, mají slabou slovní zásobu – nelze tedy očekávat, že při nezapočítání pravopisných chyb, bude výkon tohoto žáka ve slohu vynikající (to se stává pouze v případě žáků, kteří mají pouze poruchu v psaní (pravopis+grafika), bez dyslexie a hodně a rádi čtou – zde pak bývají vyjadřovací schopnosti v normě, mohou být i vynikající)
• narušený grafický projev – netýká se jen psaní v Čj a jazycích, ale i rýsování, kreslení (Vv, Pv) a jiných pracovních činností, dyspraxie se nejvíce projevuje v tělesné výchově
• pro výuku jazyků – dítě musí umět slovní zásobu, včetně frází, pokud v písemném projevu napíše ve slově chybu, ale slovo je „foneticky“ správné, vyučující by neměl tuto chybu počítat, časté je, že žák s SPU je výborný v jazycích, ale vázne čeština – to souvisí s druhem SPU (tj. která mozková hemisféra za poruchu učení „může“)
• pro výuku matematiky (ale i fyziky, chemie apod.)– dítě musí umět učivo, které je založeno na mechanickém zapamatování (početní spoje do 20, násobilkové spoje, ve fyzice musí umět definice, v chemii značky apod.)

8. Domácí péče o dítě s SPU (domácí nácvik)
• pracovat nejlépe denně, max. 10minut navíc, k běžným požadavkům školy
• nejdůležitější je pravidelné čtení – nahlas, střídat se s dítětem po částech, po přečtení vyprávět obsah, pokud si dítě obsah nepomatuje, dávat mu otázky, pokud neví odpověď – najde ji v textu
• mimo čtení upevňovat vše, co je uvedeno v bodě č. 7
• vše, co rodiče s dítětem doma dělají, je vhodné schovávat a nosit s sebou do školy na konzultace, při kterých se učitel a rodič domlouvá na dalším postupu péče – učitel má pak lepší přehled o tom, že rodiče s dítětem skutečně pracují a může korigovat domácí péči tak, aby byla co nejvíc efektivní – POZOR, při velmi těžkých formách poruchy se intenzivní domácí i školní péče projevuje ve školní práci velmi pomalu, někteří učitelé pak mohou dojít k závěru, že se s dítětem doma nepracuje! – ale jedná se jen o malé procento žáků s SPU, ve většině případů se pravidelnost v přípravě na školu pod přímým dohledem rodiče ihned projeví
• psaní DÚ – viz pokyn v „Doporučení“ ve zprávě, úkoly nepsat nanečisto a pak přepisovat (zejména ne u dětí s dysgrafií)
• domácí úkoly je vhodné začít dělat od úkolu nejlehčího, na druhé místo dát úkol nejtěžší, dále pak úkoly ostatní, mezi úkoly je potřeba dělat pauzy, postupně vést dítě k větší samostatnosti – u některého úkolu musí být rodiče přímo u dítěte, u jiných stačí být pouze přítomný v místnosti, teprve na konci II. stupně ZŠ, nebo na začátku střední školy je dítě schopné se předmět samo naučit a nechat se vyzkoušet, nebo úkol samo napsat a nechat si ho zkontrolovat
• práce s SPU dítětem je činnost dlouhodobá a náročná, často bez okamžité odezvy v podobě zlepšení prospěchu. Dítě to však samo nezvládne. Domácí úkoly a přípravu na všechny předměty na další den (včetně zeměpisu, dějepisu…) je nutné s dítětem dělat po celou dobu I. i II. stupně ZŠ, nestačí jen dítě „poslat se učit“, ptát se „ učil ses, umíš všechno?“Často je nutné s dítětem ještě na II. stupni připravovat tašku (zejména u ADHD a dyspraxie), naučit ho pracovat systematicky, podle určitého řádu, umět si rozložit činnost tak, aby i těžký úkol byl zvládnutelný, umět si říct o radu, naučit dítě „se učit“.

9. Pokud je při ZŠ zavedený dyslektický nácvik ( reedukační hodiny) a Vaše dítě je do něj zařazeno, ale na hodiny nedochází, nebudou učitelé poruchu učení zohledňovat, stejně tak pokud rodiče nebudou s učitelem spolupracovat a plnit jeho doporučení, např. při zadání práce navíc, rady pro domácí přípravu, nebudou chodit na konzultace s učitelem (dobré je domlouvat si častější schůzky s učitelem, zejména v problémovém předmětu – být aktivní, nečekat jen na pobídku ze strany školy.
10. Práce učitele se zprávou – viz část zprávy „Doporučení“: nelze po učiteli žádat, aby splnil vše, co je ve zprávě uvedeno. Zpráva je psaná v této části spíše „obecně“, tak, aby zahrnula co nejvíce možností v přístupu k Vašemu dítěti. Učitel si tak může zvolit z doporučení to, co se mu v jeho dosavadní praxi nejvíce osvědčilo. Může použít i to, co ve zprávě uvedeno není. Jeho povinností je pouze to, aby zohlednil SPU Vašeho dítěte, podle všech zásad, které jsou uvedeny výše. Předpokladem proto je však splnění všeho ze strany rodičů, teprve pak lze žádat změnu v přístupu i od učitele.

ŽÁCI NADANÍ A MIMOŘÁDNĚ NADANÍ

Nadání může být pohybové (sportovní, taneční), umělecké (hudební, výtvarné, literárně-dramatické), praktické (manuální, sociální), ale také intelektové (jazykové, matematické, vědecké, technické), přičemž jednotlivé typy nadání se mohou u jednoho člověka překrývat. Se školní úspěšností nejvíce souvisí intelektové schopnosti. Zahrnují verbální, početní, prostorové, paměťové schopnosti.

Nadání u žáků je často vnímáno jako rychlejší vývoj v porovnání s jejich vrstevníky, můžeme ho také chápat jako existenci vnitřních podmínek pro dosahování vynikajících výsledků v činnosti.

Rozumově nadaní mají vysoký intelektový potenciál a dosahují mimořádných intelektových výsledků. Rozlišují se nadaní a mimořádně nadaní (podle jiné terminologie bystří a nadaní, příp. bystří, nadaní a vysoce nadaní), přičemž nadaní se obvykle rychle a snadno učí, jejich výskyt v populaci je asi 10-15%, v inteligenčních testech dosahují výsledku více než IQ 120. Mimořádně nadaných jsou 2-3%, jejich IQ bývá vyšší než 130. (Definice nadání podle IQ je zjednodušující, nepostihuje celou šíři nadání, ale poskytuje aspoň orientační hledisko při posuzování nadání, protože intelekt tvoří základ pro rozumové nadání.

Podle čeho poznat nadané dítě

Podle odborníků z řad psychologů a pedagogů mají nadané děti některé z těchto charakteristik, a to, jak pozitivních tak negativních:

• předčasný vývin např. v matematice, přírodních vědách, jazyce, historii apod.

• vlastní způsob učení
• rychlé tempo učení
• nadšení pro výkon související s vnitřní motivací k učení (která se ale nemusí projevovat ve všech vzdělávacích oblastech)
• široké spektrum zájmů
• zvídavost
• bohatá slovní zásoba
• časné čtenářství
• brzy používá abstraktní pojmy, chápe a používá cizí slova
• vynikající paměť a pozornost
• nízká unavitelnost v duševních činnostech
• často menší potřeba spánku
• zájem o náročná témata z filozofie, etiky, náboženství a zájem o nich diskutovat
• bohatá fantazie a představivost, velké množství originálních nápadů
• denní snění
• výrazný smysl pro humor
• pružnost myšlení
• originalita při řešení úloh různého typu a snaha najít více řešení
• emocionální citlivost a zranitelnost
• častá impulzivnost a výbušnost, prudké reakce
• radost z intelektuálních aktivit
• schopnost vhledu do podstaty problému
• dobré analyticko-syntetické a logicko-algoritmické myšlení
• kreativní myšlení
• perfekcionismus
• schopnost kritického a sebekritického myšlení
• je nervózní, když mu tempo práce ve třídě připadá nedostatečně aktivní, nebo když nevidí jasný pokrok v práci
• nemá rádi rutinní a předvídatelné činnosti
• může být netolerantní k nedokonalosti vůči sobě i ostatním
• přecitlivěle reaguje na kritiku
• přichází s „lepšími způsoby“ řešení problémů a často je navrhuje spolužákům i učitelům, někdy nepříliš vhodným způsobem

Nadané dítě ve škole

• má jiné vzdělávací potřeby
• potřebuje stále nové, náročnější a podnětné informace
• potřebuje rozšiřující a obohacující učivo, náročnější učební materiály
• mívá vyšší pracovní tempo
• má potřebu řešit úkoly různými způsoby a vlastními postupy, vyhledává úlohy různého typu a náročnosti
• potřebuje podporu originálního myšlení a podporu odvahy klást otázky
• často bývá unavené jen z emocionální zátěže, ne z intelektové
• mívá výbornou paměť

Typy nadaných dětí

úspěšný

průvodní jevy:
perfekcionista

neriskující
poslušný
výborné výsledky
učiteli oblíben
spolužáky obdivován

způsobypráce:

příležitost setkávat se s „intelektuálními vrstevníky“
rozvoj nezávislých dovedností k učení
mentoring

tvořivý

průvodní jevy:

nízká sebekontrola
experimentátor
klade otázky
opravuje učitele
soutěživý
irituje
rebel
uznáván pro svou kreativitu

není chápán jako nadaný

způsobypráce:

tolerance
vhodný učitel (schopen vést a spolupracovat)
rozvoj sociálních dovedností
přímá a jasná komunikace
rozvoj sebekontroly
mentoring

underground (skrytý, maskovaný)

průvodní jevy:

popírá svůj talent
podceňování sebe sama
nízké sebevědomí
snaha patřit ke skupině, nevyčleňovat se
vyhledávání přátel (častá změna)
viděn jako vůdce nebo nerozpoznán
považován za tichého, plachého
neochotný riskovat

považován za komplikovaného

způsoby práce:

rozpoznat nadání

poskytnout vzor
povzbuzení odpadlík
neplní úkoly
nízké zapojení se
nezájem
„věčná“ nespokojenost
hodnocení průměrné až podprůměrné
vyrušuje
učitele popuzuje
odsuzován spolužáky
vnímán jako samotář,

odpadlík
netradiční studijní dovednosti
alternativní učební metody mimo učebnu (zážitkové)
mentoring

dvakrát výjimečný (nadaný se specifickou poruchou učení)

průvodní jevy:

neschopen konzistentní práce
hodnocení průměrné až podprůměrné
může vyrušovat
vnímán jako „podivín“, „prostoduchý“
není mu pomoci
považován za průměrného až podprůměrného
viděna pouze jeho neschopnost (porucha)

způsoby práce:

rozpoznán jako nadaný
více času se spolužáky
potřeba individuální pomoci
pomoc speciálního pedagoga

autonomní

průvodní jevy:

pracuje nezávisle, samostatně

pracuje na vlastních cílech

přiměřené sociální dovednosti
akceptován spolužáky
akceptován učiteli
uznáván pro své schopnosti
pozitivní vliv
vnímán jako zodpovědný
akcelerace učiva

způsobypráce:

možnost dlouhodobého integrovaného studijního programu
mentoring
samostatné výzvy (přiměřené úkoly)

(podle časopisu Rodina a škola, 5/2007)

Dvojí výjimečnost

„Dvakrát výjimeční“ – tak bývají označováni žáci, kteří mají na jedné straně výjimečné schopnosti, a na druhé straně trpí nějakým hendikepem. Bývá obtížné je poznat, protože nadání a hendikep se často vzájemně kompenzují a maskují, proto bývají takoví žáci označovány za průměrné. Nejčastěji se mezi „dvakrát výjimečné“ řadí děti s nadáním a zároveň se specifickými vývojovými poruchami učení, zejména s dyslexií, dysgrafií a dysortografií nebo s poruchami chování. Zde je potřeba podrobné psychologické vyšetření a diagnostika obou výjimečností, která by pak měla vést k vytvoření IVP a k zohlednění obou výjimečností ve výuce.

Typickým příkladem je situace, kdy se nadané dítě ve škole nudí, v důsledku toho vyrušuje, nedává pozor a snaží se na sebe upozornit, což vede často k označení za hyperaktivní dítě.

Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí
(převzato z materiálu pedagogicko psychologické poradny v Chomutově)

1.Nerozmazlujte mě.
    Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu – já vás jen zkouším.
2.Nebojte se být přísní a pevní.
    Mám to raději – cítím se tak bezpečněji.
3. Nedovolte, abych se vytvořil špatné návyky.
    Musím spoléhat na to, že je včas odhalíte.
4. Nedělejte ze mě menšího, než jsem.
    Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.¨
5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
    Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
    Nabourává to můj smysl pro hodnoty..
7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a.
   Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.
8. Nechraňte mě před všemi následky mého jednání.
    Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
9. Nevěnujte přehnanou pozornost mám drobným poraněním a bolístkám.
   Dokážu se s nimi vyrovnat.
10. Nesekýrujte mě.
     Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.
11. Nedávejte ukvapené sliby.
     Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
12. Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl.
     Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.
13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
     Dostanu strach a pak lžu.
14. Nebuďte nedůslední.
     To mě úplně mate.
15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi.
     I když někdy dělám příšerné věci.
16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti.
     Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
     Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
18. Nikdy se nemyslete, že je pod vaší důstojnost se mi omluvit.
      Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
19. Nezapomínejte, jak rychle dospívám.
      Je to určitě těžké, držet se mnou krok, ale prosím – snažte se.
20. Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění.
      Ale to vám nemusím říkat, že ne?